čtvrtek 27. dubna 2017

Pojištění závažných onemocnění

Pojištění nemocí nebo třeba jen největšího strašáku – rakoviny je v současné době velmi vyhledávané. Televize nás neustále zásobuje příběhy ze života, o rodinách na pokraji zvládnutelného života, které nejenom řeší těžkou životní situaci, kdy onemocní dítě, maminka nebo otec, ale do toho musí obracet ještě každou korunu .Pokud navíc mají nesplacené závazky někde jinde, začíná se tím nemalý problém. A už nejde jen o to , aby si svůj život ulehčili nebo trochu zpříjemnili.

Pojištění závažných onemocnění může takové situace výrazně zlehčit. Je ale třeba dbát na opatrnost a přečíst si, jaký onemocnění se pojištění týká. Jsou totiž pojištění, která se vztahují třeba jen na určitý typ rakoviny. Některé pojišťovny pojistí třeba jen 10 typů onemocnění, některé víc jak 50. A takové jsou podle toho samozřejmě dražší. Ale pokud už o nějakém takovém pojištění uvažujete, zajímejte se o to, co v té pojistce je. Jestli je tam vyjmenováno chorob, jen co by na prstech spočítal, hrajete s budoucností dost nejistou hru o to, že se trefíte do jednoho z těch pár políček na ploše terče a pokud v budoucnu onemocníte některou z jiných civilizačních chorob, zbude vám jen obehrané klišé: „Jsou to lumpové, celý život jsem za to pojištění platil, a teď když jsem nemocný, tak jsem nedostal nic.“

Je potřeba se zamyslet, a své peníze vydávat s rozmyslem.

Zkuste se zamyslet, co by se stalo, kdyby nějaké takové onemocnění postihlo některého člena vaší rodiny. Máte finanční rezervy na X měsíců dopředu? Utáhnete provoz domácnosti z nemocenské – nebo v případě samostatně výdělečných osob – z rezerv?

Myslete dopředu na cokdyby.


Vaše M.V.

středa 15. března 2017

POJIŠTĚNÍ NEBO SPOŘENÍ

Zrovna nedávno jsem na internetu četla článek o žebříčku oblíbenosti spořících produktů, který mě zaujal hned ze dvou důvodů.
  • Za 1. Prý klesá obliba životních pojistek jako druh spoření.
  • Za 2. Prý stoupá obliba důchodového  spoření jako druhu spoření.

Ale abych to vzala od začátku. Jaká je zjednodušená definice spoření? Spoření je, když si někam /většinou pravidelně/ ukládáte peníze a za to dostáváte pevně stanovený úrok a tím si zvyšujete svůj majetek. Úrok bývá úměrný likviditě /jak rychle si na peníze můžete sáhnout/ a riziku.
Pokud máte peníze na běžném účtu, kde je likvidita velká a riziko minimální, tak úrok je samozřejmě nula, nula, nic. 

Na běžném účtu by měly být pouze peníze, které potřebujete k uhrazení svých pravidelných výdajů. Ostatní peníze by si měl člověk spořit nebo investovat, aby neztrácely na hodnotě díky inflaci. Což je takový skrytý užírač peněz. Na účtu totiž máte sice stále stejnou hromádku, za tu hromádku si koupíte stále méně.

A teď se vrátím k těm dvěma bodům: 

Životní pojistka jako druh spoření? Pojistka by měla být pojistka. Měla by vás zajistit, když se vám něco závažného přihodí – ať už úraz nebo nemoc. Ale spoření? V současné době jsou takové pojistky většinou investičního typu, tzn. že pojišťovny přenesly riziko tvorby finančního polštáře na klienty. Jsou na tom finanční trhy dobře – klient vydělává, je-li krize, tak se křivka výdělku propadá. Navíc nemůžete mít daňově uznatelnou pojistku (např. tu s příspěvkem zaměstnavatele), jinak si na své peníze sáhnete až po svých 60 letech.

Důchodové penzijní spoření /DPS/ jako typ spoření? V článku se uváděly výhody tohoto „spoření“, jenže se počítalo s klientem 55+ což běžný občan nemusí zaregistrovat. DPS lze totiž vybrat nejdříve v 60 letech, nebo pokud je člověku více jak 60 – po60 měsících spoření. Jenže co s tím, pokud je  člověk mladší? Dávat si peníze na DPS a čekat do 60? Co když je budu potřebovat dřív? Jasně že můžu DPS zrušit, jenže tím přijdu o státní příspěvek, a tím se výhodnost DPS ztrácí.

Takže pokud chce člověk ze svých peněz něco mít, je potřeba je investovat. Někdo investuje do zlata, někdo do nemovitostí, do podílových fondů, do akcií. Někdo třeba do dětí /i když rizikovost takovéto investice je možná větší než investice do akcií/.


Do čeho investujete vy?

pátek 10. března 2017

KANCELÁŘ NEBO OBÝVÁK

Schůzky finančních poradců bývají zajímavé. Něco se dá řešit po telefonu, občas je potřeba se rozhodnout zda se sejít v kanceláři, nebo zajet za klientem domů. 
Za poradce? Osobně je mi to jedno. Kancelář je neosobní, ale mám tu vše k dispozici. Obývák bývá osobní až dost a dost to také o klientovi vypovídá, takže plusy a mínusy:

Kancelář
+  je v ní klid na jednání
+  poradce má k dispozici všechny formuláře, tiskárnu, prospekty, tabulky…
+  je to více formální
-  pokud chybí nějaké podklady, musí se dohodnout další schůzka
+ pokud máte zvládnutý time management, máte na schůzku dostatečné množství času

Obývák
+  návštěva u klienta doma vám o něm vypoví hodně
-  občas tam pobíhají, děti, domácí  mazlíčci a ruší
+  když klient něco zapomene přinést, není problém pro to sáhnout do šuplíku
-  připomíná to podomní obchod
-  pokud klient nemá tiskárnu, nebo poradce nenosí svou, tak je problém vytisknout některé podklady, stejné je to i s kopírováním
- vnější okolnosti neovlivníte. Může se zastavit na neohlášenou návštěvu nejlepší kamarád, maminka.... a koho si myslíte že klient pošle pryč?

Restaurace/cukrárna/hospoda
-  chybí tam soukromí, klid a většinou i prostor /restaurační stoly nejsou stavěny na rozložení dokumentů okolo notebooku. A po hodině sezení u jednoho /už studeného kafe/ k vám bude chodit servírka čím dál tím častěji .-)
+ je to příjemné, pokud se už s klientem znáte a řešíte jen drobnosti

A jako klient za sebe musím říci, že nemám ráda, když se mi někdo snaží vetřít domů. Ale chápu i ostatní, kteří nemají čas ještě někam jezdit. A razí heslo „Něco chcete? Tak přijeďte za mnou!“

OK, nemám s tím problém. Klidně přijedu.


Vaše M.V.

čtvrtek 2. března 2017

JEDNU NEBO VÍCE?

Toť otázka. 

Když máte vše na jedné smlouvě, je to pro vás přehledné? Ano nebo ne? Někdo to má rád všechno v jednom. Jeden výpis, jedna platba, jedna pojišťovna, jeden pojišťovací poradce. Mluvíme tu o životním pojištění. Mít dohromady pojištění auta, domácnosti i úrazovku na jednom papíru zatím nejde. Max u jedné pojišťovny. 

Má to i své nevýhody. Pokud sjednáte životní pojištění všech členů domácnosti do jedné pojistky a po pár letech se s partnerem nepohodnete a budete ho chtít vyškrtnout z pojistky – přeci za něho nebudete platit, že? – a on nebude souhlasit, nezbude vám nic jiného než zrušit celou smlouvu – nebo platit. A co když už budete mít nějaké zdravotní obtíže, budete po operaci? Tak se ta vaše „nová“ pojistka jistojistě prodraží nebo vás pojistit odmítnou.

Někdo radši třídí – jedna pojistka pro mě = jeden šanon, druhá pojistka pro manžela = druhý šanon, jedno dítě .., druhé dítě… Já zaplatím svou pojistku a jedno dítě, ty druhou pojistku a druhé dítě.
A nebo si jednu pojistku pořídíte v mládí,  když cestujete, nemáte rodinu, je tam i tvorba rezervy na cokdyby. Druhou si pořídíte čistě rizikovou, když máte už rodinu, děti. A pak třeba přijde ještě třetí – máte hypotéku a tak ta třetí je s klesající sazbou pojištění.

Záleží na naturelu člověka. Mezi svými klienty mám typy takové i onaké. Jednou jsem zažila i klienta, který přišel do kanceláře se sportovní taškou plnou lejster. Opravdu měl skoro každé připojištění na jiné pojistce a u jiné pojišťovny. :-o To už bylo příliš.

 A jak to máte vy?


Vaše M.V.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...